Biografie
Soňa Červená, operní pěvkyně a herečka, patří mezi výrazné osobnosti současné české kultury. Na profesionální dráhu vstoupila v Praze v oboru hudebního divadla a filmu. Její první operní angažmá byla Janáčkova opera v Brně, poté Státní opera v Berlíně, kde byla již po dvou letech za vynikající výkony v operách Monteverdiových, Händelových a Gluckových vyznamenána titulem Komorní pěvkyně.
Když za dramatických okolností prošla v lednu 1962 berlínskou zdí do západní Evropy, došla ocenění za role v operách Bizeta, Richarda Strausse, Verdiho a Wagnera. Stala se sólistkou operních domů ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu, Lisabonu a všech velkých německých operních scén. Byla také žádaným hostem předních evropských a amerických scén a mezinárodních festivalů (Bayreuth, Salcburk, Glyndebourne, Edinburk atd).
V San Francisco Opera působila po 11 sezon. Vystupovala s dirigenty Rafaelem Kubelíkem, Karlem Ančerlem, Herbertem von Karajanem, Pierrem Boulezem, sirem Charlesem Mackerrasem a mnoha jinými. V koncertním i operním repertoáru se brzy specializovala na tvorbu 20. století (Mahler, Stravinskij, Janáček, Berg, Ligeti, Nono, Henze). Ve Frankfurtu nad Mohanem byla podruhé vyznamenána titulem Komorní pěvkyně.
Zasloužila se také o vzorovou interpretaci Janáčka v češtině a o přesné překlady notových edic. Po uzavření operní dráhy působila v renomovaném činoherním divadle Thalia v Hamburku. S kreacemi režiséra Roberta Wilsona a s hudbou Toma Waitse a Lou Reeda hostovala ve všech pěti světadílech. Do Prahy se mohla vrátit po sametové revoluci k vydání knižní autobiografie Stýskání zakázáno a knihy Můj Václav o svém pradědovi, vynálezci žesťových nástrojů v Hradci Králové, Václavu Františku Červeném.
Pro pražské Národní divadlo pak vytvořila symbolickou postavu Osudu v Janáčkově opeře Osud v režii Roberta Wilsona, ústřední postavu v komorní opeře Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… (příběh rozsudku smrti nad dr. Miladou Horákovou roku 1950), roli Eliny Makropulos v činoherní inscenaci Roberta Wilsona Čapkova dramatu Věc Makropulos a coby Čas v projektu Roberta Wilsona 1914. Na Nové scéně ztvárňuje jednu z hlavních postav v Březinově komorní opeře Toufar.
Mimořádnou jevištní zkušenost zúročuje také v přednesech melodramů (Ullmann, Bernstein, Suk, Bodorová, Štědroň, Kvěch, Březina, Ivanović).
OCENĚNÍ
2004 Cena Thálie
2005 cena Dr. Františka Ulricha, Hradec Králové
2009 Cena Alfréda Radoka
2010 čestné členství Státní opery Praha
2011 Medaile Artis Bohemiae Amicis
2012 čestné občanství Hradce Králové
2013 Gold Medal in the Arts od John F. Kennedy Center, Washington, DC.
28. října 2013 byla vyznamenána na Pražském hradě medailí I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
Aktualizace: září 2016