Anketa: Jaká láska vás provází celým životem?

Myslím, že láska, která nás provází celým životem, je ta, která nás pojí k naší rodině. To jsem zjistila, když jsem odjela do zahraničí. Nezáleží na tom, jak daleko jste nebo jak dlouho se nevidíte. Tato láska zůstává s námi napořád.

Celým životem mě provází láska ke gastru. A tím myslím lásku ke stravě – té fyzické i té duchovní. Obojí je totiž stejně důležité. „Život je moc krátký na to, abychom pili špatný kafe,“ řekl někdo chytřejší než já. A to platí úplně stejně i u té stravy duchovní. A tak bych si přála, aby po světě chodilo co nejvíc lidí, kteří to mají stejně jako já. Mají v žaludcích kvalitní pochutiny a v duši plno radosti z krásné muziky.

Láska mě provází ve všem, co dělám. Lásku se snažím vidět ve všech maličkostech všedního života, protože láska je život sám. Vidím ji v dětech, přírodě i v činech. Láskou mi bylo, je a bude jeviště. A doufám, že se nikdy neset­kám s láskou falešnou, smutnou, předstíranou či dokonce takovou, která ubližuje.

Láska jsou moji bližní. Rodina, kamarádi, přítel… jsou mi oporou, sdílím s nimi chvíle radosti a štěstí i pláče a hněvu. Vždy je přítomna láska.

Mojí velkou láskou je můj muž Luděk a dcera Lucie. Ale mojí celoživotní láskou, už od dětství, je láska k tanci. Děkuji osudu, že se mi tanec stal povoláním, které jsem mohla čtyřicet let dělat profesionálně v Laterně magice. Tanec a divadelní prostředí mi vždycky dobily baterky. A i teď, když už jsem v „tanečním důchodu“, jsem šťastná, že můžu ještě tančit na jevišti

Myslím, že když opomenu to veliké štěstí – tedy že vím, jaké to je být bezpodmínečně milován v místě, kterému se říká domov (ta tolik potřebná, všeobjímající a bezpečná láska rodičů, která je všechno a která startuje další předpoklady pro vnímání světa s dojetím), řekl bych, že je to především láska mých úhlavních přátel, se kterou se provázíme přes všechny strouhy, kopce, luhy a úbočí let, kolem nástrah divadel, měst, radostí, proher, výher a tak dál. Modří vědí. Tímto bych jim rád v úctě a hlubokém obdivu vysekl poklonu.

Jejda – to je otázka. Člověk neví, jestli má říct, že k dobrýmu chlebu s máslem nebo k mamince. Láska k mamince se většinou k nám přimkne už před narozením, v jejím těle, a i když už je mi padesát let na nebeské míle vzdálená, ožívá ve mně dodnes denně v mnoha vědomých i podvědomých vzpomínkách. Láska k mužům, to sem asi nepatří, ačkoli mě laskavě provází, jen ne k jednomu celým životem… V divadelním magazínu říci, že je to láska k divadlu, to by znělo asi pateticky…